��ɫֱ��

Jedním z desítky Inovátorů roku 2025 se stal prof. Michal Holčapek z Univerzity Pardubice. Ocenění Hospodářských novin převzal na slavnostní akci v Technologickém centru UMPRUM v Praze. 

Michal Holčapek se vždy považoval za klasického akademika, jehož jedinou starostí je dělat špičkovou vědu a publikovat výsledky. Že by si někdy nechal něco patentovat? Na to nepomyslel. Profesor analytické chemie na Univerzitě Pardubice ale musel změnit názor. Jeho vědecká skupina se přes 20 let věnuje zkoumání lipidů (tuků) v krvi. A je v tom hodně dobrá. Výzkum vědci přenesli do sceeningové metody, tedy běžného krevního testu, kdy kvůli porušené rovnováze lipidů v krví odhalí i časná stádia rakoviny slinivky břišní ještě před prvními příznaky. A to s 95procentní úspěšností.

„Vše započalo přípravou podání mého prvního patentu koncem roku 2017,“ říká Holčapek. Metoda je založena na analýze krve více než 150 různých lipidů a statistickém modelu vycházejícím z dat pacientů s rakovinou slinivky břišní a zdravých lidí. Metoda už udělala první kroky z akademického prostředí do byznysového: vyvinula se do spin-ff firmy Lipidica, založené Univerzitou Pardubice a společností FONS JK Group. Nyní se metoda klinicky ověřuje.

Podle Holčapka by se metoda v případě schválení mohla uvést do praxe do dvou let. Tím to ale pro vědeckou skupinu nekončí. Nyní řeší, proč dochází k podobné dysregulaci (nerovnováze) lipidů v krvi i u pacientů s různými typy nádorových onemocnění.

„Kromě toho ještě chceme rozšířit náš stávající test na rakovinu slinivky o dalších devět závažných typů karcinomů, protože z našich předchozích měření víme, že změny koncentrací lipidů jsou podobné, ale nikoliv úplně stejné, pro všechny dosud studované typy rakoviny," dodává Holčapek, držitel ocenění Česká hlava 2024.

Kdo je podle vás nejinovativnější člověk na světě - a proč zrovna on/ona.

První jméno, které mě napadlo po přečtení této otázky, je český velikán Jára Cimrman. Z reálného světa bychom mohli jmenovat spoustu vynikajících vynálezců, kteří svým dílem přispěli k tomu, že dnes považujeme za zcela samozřejmé spoustu technických vymožeností, které před jejich objevy neexistovaly. Dát ale jednomu z nich označení nejinovativnější člověk na světě je něco, co se zdráhám udělat. Ta poznámka s Járou Cimrmanem není tak úplně od věcí, protože v jeho díle jsou zmíněni klíčoví světoví vynálezci, jejich vynálezy ovlivnily naše životy do takové míry, že se o nich učíme na celém světě.

Člověk, který vás v tomto směru nejvíce inspiruje z Česka, a proč zrovna on/ona.

Zkusím zabrousit do historie a jednu zcela mimořádnou osobnost, která žila v našem kraji, bych vybral. Je to myslitel Jan Marek Marci (Ioannes Marcus Marci), který žil v letech 1595-1667, ale dopad jeho inovátorských prací se uplatňuje i po několika stoletích. Byl to o výjimečný učenec s přesahem do tolika různých vědních disciplín, že v dnešní době vysoké specializace už to není možné. Kromě vzdělání v lékařských vědách měl znalosti fyziky, chemie, ovládal až 8 jazyků a publikoval průkopnické práce v oblasti astronomie, optiky – odraz, lomu a disperzi světla, což vede ke vzniku duhy. Jako ocenění jeho pionýrských prací pro budoucí vědní obor spektrálních technik si jeho jméno dala na názvu Spektroskopická společnost Jana Marka Marci.

Která věc v Česku by měla podle vás projít největší inovací a proč?

Nevím, jestli to stále ještě nazývat termínem inovací, ale přijde mi nepochopitelné, proč v dnešní době státní správa stále není kompletně digitalizovaná s vzájemným propojením všech databází, informačních systémů, možností online voleb, atd. Dílčí progres už v tom určitě je, ale kompletní řešení bude vyžadovat ještě více úsilí, ale výsledkem budou úspory státu a zjednodušení života každého z nás při „komunikaci s úřadem“.

Jaký gadget jste si v poslední době pořídili, na co ho používáte a v čem je tak skvělý?

Teď jsem právě koupil robotickou sekačku na trávu, abych ušetřil čas, protože permanentně nestíhám díky spoustě povinností na všech frontách, takže úspora času je pro mě zásadní věc. Jelikož domácí robotický vysavač funguje dobře a šetří čas, tak snad i sekačka bude sloužit dobře.

Mezi další oceněné inovátory patří Petra Doubková & EcoHaus,Greenwool.cz, Bára Kubínová – Lively, Kardi Ai, Vassili le Moigne – inTouch, Matika Česku, Miloslav Polášek, Karel Trpkoš a Marek Marušin – Zaitra.

Zdroj:  

Univerzita Pardubice nabídla soukromým společnostem nadějné technologie svých výzkumníků. Druhý ročník akce Technology Day UPCE organizuje univerzitní Centrum transferu technologií a znalostí (CTTZ) pod značkou symbolizující rozvoj inovací v Pardubickém kraji PARádní kraj. 

Letos naplánovala univerzita zařadit na program nabídku celkem 9 technologií a unikátních znalostí napříč fakultami UPCE. Vědci prezentovali například technologie pro diagnostiku dopravních staveb, 3D skener nadrozměrných zásilek, metodu jednoduchého chemického rozkladu biologicky obtížně odbouratelných kontaminantů z vod, reverzní inženýring staveb a objektů při průzkumu památek nebo testovací sadu pro vyšetření chuťových smyslů, na jejímž vývoji se podíleli výzkumníci hned ze tří fakult.

„Matchmakingové akce jako Technology Day jsou pro naši univerzitu klíčové. Pokud chceme úspěšně zavádět inovace do praxe, musíme být připraveni hledat synergii mezi výsledky našich vědců a potřebami průmyslu,“ řekl rektor Univerzity Pardubice prof. Libor Čapek.

Program Technology Day UPCE nabídl také přednášku o významu konceptu Innovamediaries, který reprezentuje prostředníky mezi byznysem a akademickým světem. Firemní sféra a její výzkumné potřeby byla zastoupena příspěvkem Jak VisionCraft propojuje vědu a byznys. S prezentacemi se představila také Agentura pro podnikání a inovace (API) a kapitálové společnosti (Česká spořitelna Seed Starter a Tensor Ventures).

Univerzita opět představila firmám technologie s potenciálem pro reálné uplatnění v praxi. Společnosti zase dostaly možnost prezentovat svoje požadavky na spolupráci s výzkumnými týmy UPCE. „Transfer technologií a znalostí je průsečíkem dvou světů s odlišnými motivacemi. Na jedné straně stojí výzkumník s cílem rozvíjet vědecké poznání svého oboru. Na druhé straně je firma, která potřebuje generovat zisk. Naším úkolem je dohodnout se s oběma na společném realizovatelném cíli. Akce Technology Day nám v tom výrazně pomáhají,“ uvedl šéf Centra transferu technologií a znalostí Univerzity Pardubice Ing. Tomáš Novotný, Ph.D., LL.M.

Odborná porota vyhlásila nejlepší z prezentovaných technologií a znalostí. Hodnotila se inovativnost a potenciál uplatnění v praxi, srozumitelnost prezentace a motivace výzkumného týmu. 

��ý���������:

1. místo – výsledek spolupráce 3 fakult (FZS, FChT a FEI). Testovací sada na vyšetření poruch chuti. Tým autorů technologie: MUDr. Jan Vodička, Ph.D., Fakulta zdravotnických studií; doc. Ing. Tomáš Syrový, Ph.D., Fakulta chemicko-technologická; prof. Ing. Petr Doležel, Ph.D., Fakulta elektrotechniky a informatiky

2. místo – 3D skener nadrozměrných zásilek – Ing. Martin Dobrovolný, Ph.D., Fakulta elektrotechniky a informatiky

3. místo – Jednoduchý chemický rozklad biologicky neodbouratelných kontaminantů vod – prof. Ing. Tomáš Weidlich, Ph.D., Fakulta chemicko-technologická

Členové poroty:

Předseda: Tomáš Vlasák – ředitel regionální kanceláře CzechInvest,
Branislav Štefanča – lead manažer projektu Cheers4EU zaměřeného na cirkulární ekonomiku,
Jan Faflík – Senior Associate, Tensor Ventures,
Petr Kopeček – Senior Investment Manager, Česká spořitelna Seed Starter.

UPCE představila na Technology Day celkem 9 technologií z 5 fakult:

• Jednoduchý chemický rozklad biologicky neodbouratelných kontaminantů vod – prof. Ing. Tomáš Weidlich, Ph.D. – Fakulta chemicko-technologická
• Technologie pro diagnostiku dopravních staveb – Ing. Aleš Šmejda, Ph.D. – Dopravní fakulta Jana Pernera
• Vyšetřovací testy chuti – doc. Ing. Tomáš Syrový, Ph.D. – Fakulta chemicko-technologická ve spolupráci s Fakultou elektrotechniky a informatiky a Fakultou zdravotnických studií
• 3D skener nadrozměrných zásilek – Ing. Martin Dobrovolný, Ph.D. – Fakulta elektrotechniky a informatiky
• Elektrolyty pro lithiové a sodíkové akumulátory – doc. Ing. Tomáš Syrový, Ph.D. – Fakulta chemicko-technologická
• Vzdělávací karetní hra se zdravotnickou tematikou – Mgr. Jan Pospíchal, Ph.D. – Fakulta zdravotnických studií 
• Aditivum pro nátěrové hmoty – doc. Ing. Jan Honzíček, Ph.D. – Fakulta chemicko-technologická
• Laboratoř dokumentace a průzkumu památek (3D skenování a konstruování modelů staveb a objektů) – Mgr. Vladan Hanulík, Ph.D. – Fakulta filozofická
• Bio-epoxidy a jejich využití – doc. Ing. Martin Hájek, Ph.D. – Fakulta chemicko-technologická

Univerzita Pardubice pořádá v dubnu další Technology Day, a to pro municipality, na kterém propojí své výzkumníky se zástupci měst, obcí, krajských samospráv a místních akčních skupin (MAS). 

Když nešplhá po lešení a v rukách nedrží kladívko, špachtli nebo štětec, okamžitě sahá po smyčci. V Benátkách si Vojtěch Mrověc vyzkoušel život restaurátora i pouličního umělce a v Brně se dostal na pódium ke slavnému hudebníkovi Glenu Hansardovi. Přesto rád dělá poctivé řemeslo, které vystudoval na Fakultě restaurování.

Máte u sebe častěji housle, nebo restaurátorskou výbavu?

Obojí mám u sebe téměř neustále, protože jak housle, tak restaurátorský kufřík vozím vždy v autě. Nikdy nevíte, kdy se můžou hodit (smích). Původně jsem vlastně violista, ale k houslím jsem se vrátil skrz folklór a přátele, co hrají starou muziku.

Mít housle u sebe už se vám vyplatilo, když jste se ocitl na pódiu vedle známého zpěváka a kytaristy Glena Hansarda…

To ano. V tomhle příběhu je zapletený můj kamarád Francesco z Benátek. Když mě před třemi lety poprvé navštívil v Čechách, podnikli jsme malé turné a zakončili ho koncertem Glena Hansarda v Brně. Francesco se s Glenem tak trochu zná a v průběhu koncertu se ho zeptal: „Hele, Glene, můj kamarád je skvělej houslista, může se k tobě připojit na stage?“ A tak jsme spolu improvizovaně odehráli písničku Way Back in the Way Back When a pak mi řekl, ať tam s ním zůstanu až do konce koncertu. Pozval zbytek kapely a odehráli jsme velké finále. Byl to neuvěřitelný zážitek před vyprodaným „SONEM“.

Jste pořád v kontaktu?

Jsme. Když o prázdninách přijela na otočku do Česka Markéta Irglová, se kterou Glen dodnes spolupracuje, zahrál jsem si i s ní. Byla to pro mě čest. Odehráli jsme krásný koncert v Náměšti nad Oslavou a s kapelou v Olomouci. Atmosféra byla úžasná.

Máte v rukávu nějaké další zajímavé hudební jméno?

Jako houslista a violista hrávám teď třeba s muzikantem Pavlem Helanem (mimo jiné finalista soutěže Česko Slovensko má talent – pozn. red.). Seznámili jsme se přes litomyšlský soubor Sonjašnyk, v němž jsem členem smyčcového kvarteta. Když jsme spolu byli jednou po hraní na pivu, řekli jsme si, že natočíme videoklip k rozpracované desce. A sen se stal skutečností – videoklip Spasena Ukrajina bude brzy k vidění a deska „Ještě chvíli“, jejímž hlavním smyslem je vytrvat v pomoci pro Ukrajinu, už je venku.

Kam si vás můžeme přijít poslechnout?

Koncertů je spousta. Hrajeme všude možně s různými projekty, diář mám úplně plný. Takové moje oblíbené místo je hrad Kámen u Pelhřimova, kde zazní barokní muzika. Hráváme tam pravidelně, jelikož jsem se během restaurování na hradě spřátelil s kastelánkou a ona si nás zve jako hudebníky.

Nedostává teď hudba před restaurováním tak trochu přednost?

To se nedá říct, baví mě obojí. Mám to tak, že teď většinou přes týden restauruju a o víkendech zase hraju. Můj kamarád muzikant, když mě někde představuje, tak s úsměvem říká: „Restaurátoři o něm říkají, že je dobrý muzikant, a muzikanti o něm říkají, že je dobrý restaurátor.“ Takže asi tak (smích). Doufám, že se to jednoho dne obrátí, ale zatím se mi nechce jít jenom jedním směrem…

Četla jsem, že právě v kostele Santos Juanes ve Valencii používají restaurátorky k práci bakterie. Používají se takové neobvyklé metody často?

Je to momentálně docela velké téma i po celé Evropě. V minulosti při snímání fresek zůstaly na malbách přelepy a zbytky lepidla, které nyní ztěžuje práci. Restaurátorky tam testují novou metodu za použití trénovaných bakterií, které mají lepidlo odstranit. Naše fakulta v tomto směru spolupracuje s technology a univerzitami ve Valencii a v Miláně, kteří mají velké zkušenosti s těmito metodami. Důležitá je mezioborová spolupráce s technology. A restaurátoři, kteří se nebojí nových výzev. Já mám z těchto postupů zatím spíš respekt. K dílu se musí přistupovat co nejšetrněji a velmi opatrně.

Zrovna ve Španělsku je údajně hodně amatérských restaurátorů a občas něco poničí. Stalo se něco takového i vám?

Vím, že na sociálních sítích koluje pár článků bizarních zásahů... Takové příklady najdeme všude, i u nás. Kolují různé historky, že například upadne malý kousek štuku a člověk to tak jako zamete (smích). U mě ani mých spolužáků k žádným vážným pochybením naštěstí nedošlo. Snažíme se neustále studovat a být pečliví, aby se tohle nestávalo. 

O jaké památky se budete v budoucnu starat?

O kostely, fary, kláštery, kaple a kapličky, soukromé domy nebo domy ve starých zástavbách. Můj obor je restaurování nástěnné malby a historických omítek, což zahrnuje fresky, secco malby – to je způsob malby na suchou omítku, ale také sgrafita nebo mozaiky, které se právě v těchto objektech nacházejí.

Jak k dílům přistupujete?

Na začátku je důležité seznámit se s historií objektu, původní technikou autora i s tím, jak naši předchůdci pracovali, abychom pochopili, co restaurujeme. Vždycky jde o kontext dané památky. Proto se provádí průzkum, který ukáže, co se pod omítkami a jejich vrstvami nachází.

Mají být vaše zásahy vždycky vidět?

Hodně záleží, jak se domluvíme a jaké jsou požadavky, protože na práci na kulturních památkách vždy dohlíží Národní památkový ústav. Někdy proto naše zásahy přiznáme, jindy je naopak zapojíme, aby to esteticky ladilo. Například v Benátkách hodně dbají na zachování patiny, v exteriérech proto nedělají moc velké zásahy a nechávají fasády se starým nádechem. Naopak v interiérech, kde je výzdoba většinou mladší, se často doplňuje do plna. Záleží, co požaduje také investor a k jakému účelu bude objekt sloužit.

Dala vám nějaká památka zabrat?

Vždycky záleží především na podmínkách, ve kterých pracujeme. Prach a špína, někdy dokonce zima, to vše k naší práci patří. Dost často se pohybujeme na staveništi, takže nosíme helmy, vesty a vhodnou obuv. Někdy v objektech dokonce i spíme. Přizpůsobíme si vedlejší pokoj, kde přespáváme, a za dveře pak chodíme restaurovat. 

To zní trochu jako boj o přežití…

Naše práce je poměrně náročná. Každý den lezeme po lešení, mnohdy si ho musíme i sami postavit. Taháme například štuky nebo dlouhodobě provádíme injektáž omítky. To člověk pracuje měsíc a ta práce není nikde ani vidět.

Je něco, co vás při práci stále překvapuje?

Hlavně trvanlivost původních materiálů, se kterými naši předci pracovali. Dnes se k nim často vracíme a začínáme chápat, že například obyčejné vápno či klíh se dá jen velmi obtížně nahradit. Zrovna v létě jsme pracovali na renesančním sgrafitu na zámku v Litomyšli a přijde mi až neuvěřitelné, že na komínu, který atakují přírodní živly ze všech stran, jsme našli opravdu to původní sgrafito ze 16. století.

Co se vám v takovou chvíli honí hlavou? Přece jen máte pod rukama kus historie...

Trochu mnou cloumá strach. Hlavně v momentě, kdy dílo odkrývám nebo čistím, mám obavu, abych ho nepoškodil.

Míval jste podobné pocity i v Benátkách, kam jste odjel sbírat zkušenosti díky Erasmu?

Italské Benátky pro mě byly jedno velké dobrodružství. Jsou takovou mekkou umění a architektury. Bylo to vždy velmi bohaté město, které šlo s dobou, takže se interiéry paláců se změnou majitele či doby často přestavovaly. Cenné pro mě byly i poznatky, jak restaurovat budovy, které jsou prakticky na vodě a ve vzduchu je více jak 90% vlhkost.

Co zajímavého jste tam restauroval?

Dostal jsem se především k výzdobě z 19. století. Šlo o různé štuky, zlacení, iluzivní mramor nebo fresky Francesca Hayeze v paláci Giovanelli, který navrhl pravděpodobně stejný architekt jako nejslavnější benátský palác Palazzo Ducale.

Do práce jste dokonce jezdil netradičním dopravním prostředkem…

V Benátkách nenarazíte na pro nás typické dopravní prostředky, jako je auto či dodávka. Jsou tam velmi úzké uličky a mnoho mostů. Všude se ale dostanete lodí či pěšky a všechen materiál je proto potřeba tahat hezky ručně. Největší přítel při překonávání mostů je rudl, bez toho se řemeslník v Benátkách neobejde (smích). 

Chtěl byste se do Benátek zase vrátit?

Určitě ano. Nejen kvůli práci, ale především kvůli lidem, jimiž jsem se tam obklopil. Bez nadsázky bych je nazval rodinou. Jsme stále v kontaktu, občas mě navštíví buď tady v Čechách, já je v Itálii, nebo si třeba domluvíme sraz i různě po Evropě. Ale pobyt přímo tam nic nenahradí.

Proč vám tolik přirostly k srdci? 

Měl jsem možnost Benátky poznat z úplně jiného úhlu. A to díky tomu, že jsem se seznámil s tamním pouličním umělcem Francescem Colabellou, který se stal takovým mým netradičním průvodcem.

To on vás přivedl k pouličnímu hraní?

Naopak, právě hudba na ulici neboli busking spojil naše cesty. Vyzkoušel jsem to zpočátku hlavně proto, abych si v Benátkách trošku přivydělal a mohl si dovolit jít večer třeba do hospody a poznat to opravdové město. Po práci jsem proto vytahoval housle a hrál na ulici. Busking mi otevřel nejrůznější dveře i srdce spousty zajímavých lidí.

Co při takovém hraní zažíváte?

Otevřít na ulici futrál a hrát je překročení určité komfortní zóny. Zjistil jsem ale, že je to pro mě naprosto přirozené. Teď na ulici hraju hlavně kvůli té neopakovatelné energii a vzrušení, které to přináší. Je to pro mě způsob, jak se ponořit do přítomného okamžiku a být otevřený nečekaným a jedinečným zážitkům. Každý den na ulici je jiný – nikdy nevím, jaké reakce od lidí přijdou, jaké příběhy uslyším nebo s kým se potkám. Je to fascinující cesta, jak objevovat nejen svět kolem sebe, ale i nové stránky vlastní osobnosti.

Zahrál jste něco i typicky českého?

Velký úspěch měla má oblíbená píseň Sluneční hrob od kapely Blue Effect, známá z filmu Pelíšky. 

Hudba vás provází celý život… Jak jste se ale dostal k restaurování?

Máme to v rodině. Od malička jsem chtěl být malíř, ale pak mě ovlivnil můj bratr, který si našel Fakultu restaurování a začal na ní studovat. Už střední školu jsem vybíral tak, abych se do Litomyšle dostal taky a po přijímačkách na různé umělecké střední školy jsem tam zavítal se svými pracemi i já.

Měl jste kvůli výběru umělecké školy nějaké obavy?

Upřímně mi blesklo hlavou, jestli se tím uživím. Ale na druhou stranu je hodně důležitý si podobné bloky vůbec nevytvářet. Mám mezi přáteli mnoho umělců. Nedávno jsem například spolupracoval s vynikajícím malířem Michalem Bačákem, se kterým jsme realizovali výmalbu v domě Bedřicha Smetany. Živí se jako ilustrátor a umělec. Takže to jde.

Šel jste studovat stejný obor jako bratr?

Ne, já jsem šel do ateliéru nástěnné malby, sgrafita a mozaiky, zatímco bratr se specializuje na sochy a související materiály. Nakonec se usadil na Litomyšlsku, přestože pocházíme z Náchoda.

Spolupracujete spolu někdy?

Při několika projektech jsme se potkali a spolupracovali jsme jak v restaurování, tak v hudbě. Do budoucna určitě zas něco vymyslíme.

Rýsuje se vám nějaká restaurátorská práce i v Česku?

Budeme pokračovat v restaurování sgrafit na zámku v Litomyšli a různě po republice se rýsují menší práce a projekty. Takovým příjemným zpestřením bude například malba na plech křížové cesty, kterou bych měl realizovat částečně v tomto roce.

Nakonec se možná usadíte také v Litomyšli. Zase vás potkáme na fakultě...

Kdo ví (smích). Každopádně na Fakultu restaurování se opravdu vracím, akorát tentokrát jako pedagog. Po vynikajícím umělci Radku Petříčkovi přebírám specializovanou výtvarnou přípravu studentů. Těším se, že se vrátím zpátky do ateliéru, a doufám, že aspoň částečně i ke svému malování, na které teď nezbývá tolik času...

TEXT Veronika Sejkorová Skřivanová, Zuzana Paulusová : FOTO Milan Reinberk, archiv Vojtěcha Mrověce

Tento text najdete v exkluzivním vydání časopisu Univerzity Pardubice MY UPCE, vydání z prosince 2024, v tištěné i on-line podobě.

Srdečně zveme všechny zaměstnance a zaměstnankyně UPCE na pilotní ročník akce Den zdraví, který se uskuteční 10. dubna 2025. Akce je spolupořádána Oddělením HR Award a Fakultou zdravotnických studií.

Tento den je věnován podpoře zdraví a zlepšení povědomí o důležitých zdravotních tématech. Připravili jsme pro vás pestrý program zážitkových a vzdělávacích aktivit, které vám pomohou získat cenné informace a dovednosti pro prevenci a péči o vlastní zdraví.

Co vás čeká?

• První pomoc zážitkovou formou 
• Trichologické vyšetření a jak s vlasy pracovat
• Fyzioterapeutická doporučení při sedavém způsobu života
• Samovyšetření prsu/varlat 
• ��ř����áš�첹 Doplňky stravy efektivně

Více informací k programu a registrace najdete na Den zdraví | Univerzita Pardubice.

Registrace je nutná, bez ní není možné se akcí účastnit. Kapacita je omezená.

Těšíme se na Vaši účast!

V případě dotazů se obracejte na Tým Dne zdraví - jana.kremenakova@upce.cz nebo jana.jankova@upce.cz 

Pardubický kraj dlouhodobě spolupracuje s Univerzitou Pardubice a krajskými nemocnicemi na podpoře studentů zdravotnických oborů. Jedním z významných projektů je program mentoringu, známý také jako ����í�ԴDZ�á��í, který umožňuje studentům Fakulty zdravotnických studií získávat praktické zkušenosti pod vedením zkušených mentorů.

„Uvědomujeme si klíčovou roli zdravotnického personálu v péči o pacienty a dobře víme, jak je nepostradatelný pro chod nemocnic. Finanční příspěvek Pardubického kraje ve výši 400 tisíc korun pomůže zajistit kvalitní mentoring, který studentům umožní získat cenné praktické zkušenosti přímo v našich nemocnicích. Věříme, že právě tato forma individuálního vedení přispěje k jejich profesnímu růstu a motivuje je k setrvání v našem regionu i po ukončení studia,“ uvedl náměstek hejtmana pro oblast zdravotnictví Pavel Štefka.

Co je mentoring a jak probíhá?

Mentoring, neboli ����í�ԴDZ�á��í, je proces, kdy si studenti zdravotnických oborů osvojí praxi pod vedením zkušenějších odborníků, tzv. mentorů. Studenti se učí přímo na pracovištích, kde mentor sleduje jejich postupy a pomáhá jim s praktickými dovednostmi. Tento projekt se zaměřuje na studijní obory všeobecné ošetřovatelství, porodní asistence a zdravotnické záchranářství.

„Projekt MENTORING-STÍNOVÁNÍ nabízí jedinečnou příležitost pro studenty, kteří tak mohou být na praxi vedeni jedním zkušeným mentorem. Právě individuální podpora a přímý přenos znalostí a zkušeností je zásadní při vstupu studenta do klinického prostředí. Mentor může studentovi poskytnout nejen bezprostřední zpětnou vazbu, ale i psychickou podporu a uvést ho do profese svou osobností a zkušeností. Mentoři se pravidelně scházejí na fakultě, aby mohli svoji mentorovanou praxi zlepšovat,“ říká děkan Fakulty zdravotnických studií Univerzity Pardubice Karel Sládek.

Podpora pro 300 studentů ročně

Celkové náklady na realizaci činí bez mála 1,2 milionu korun. Dotace ve výši 400 tisíc korun od Pardubického kraje bude použita na financování odměn pro mentory a náklady spojené s realizací programu. Mentoring trvá obvykle 2 až 4 týdny podle požadavků daného studijního programu.

Projekt „Finanční příspěvek na zajištění mentoringu“ má za cíl nejen zlepšit praktickou přípravu studentů, ale také podpořit jejich uplatnění v Nemocnici Pardubického kraje. Očekává se, že se do něj zapojí přibližně 300 studentů ročně pod vedením zhruba 100 mentorů. Program je naplánován až do konce roku 2025.

Věra Málek Říhová
oddělení komunikace a vnějších vztahů
Pardubický kraj

Co mají společného nová testovací sada na poruchy chuti, zařízení k nakládání letadel a desková hra pro záchranáře? Všechny vznikly na Univerzitě Pardubice. A všechny se díky speciálnímu týmu dostávají do reálného světa.

„Naší rolí je dělat z nápadů skutečnost. Vědcům pomáháme s patenty, hledáme pro jejich objevy využití v praxi, spojujeme je s firmami i veřejnými institucemi,“ říká Tomáš Novotný, vedoucí Centra transferu technologií a znalostí Univerzity Pardubice. To má 5 členů, každý se věnuje jiné oblasti – od právní ochrany přes analýzy až po vzdělávání.

Rychlorande jako spojnice

Velkým testem práce zmíněného týmu bude takzvaný Technology Day. Koná se hned dvakrát. Ten první, určený firmám, bude 8. dubna. „Představíme technologie, které mají šanci uspět na trhu. Vítězný projekt získá mentoring a postoupí do celostátní soutěže.“ Druhá akce 22. dubna cílí na starosty a lidi z veřejné správy. „Budeme mluvit o vodě, ovzduší, dopravě anebo plánování. Chceme ukázat, že univerzita má co nabídnout i městům a obcím.“

Jak tedy propojit vědce a firmy, které jejich výsledky následně využívají? „Pořádáme něco jako rychlorande pro nápady a spolupráci. Každá strana představí, co nabízí nebo poptává. A pak se hledají společné zájmy, projekty, možnosti spolupráce. Nechceme, aby dobré nápady končily v šuplíku. Naším úkolem je dát jim šanci měnit svět,“ dodává Novotný.

Autor: Jakub Malý, Český rozhlas Pardubice
Celý rozhovor s Ing. Tomášem Novotným, Ph.D., LL.M., ING-PAED IGIP si můžete poslechnout v pořadu .

V příloze naleznete přijatá usnesení  zasedání Pléna České konference rektorů.

Zasedání  se konalo dne 3. dubna 2025 v Ostravě, péčí Vysoké školy báňské - Technické univerzity Ostrava (VŠB-TUO).

Budoucnost byla nosným tématem letošního ročníku akce Společnost a její správa na Univerzitě Pardubice. Mezi hosty, kteří se zamýšleli na tématy budoucnosti, byl tentokrát i britský velvyslanec Matt Field. Zajímavými tématy nabitý program se odehrál v prostorách kampusu UPCE.

Akce, kterou pořádá Fakulta ekonomicko-správní a Fakulta filozofická je určená především pro studenty a zaměstnance univerzity. Kromě britského velvyslance byli dalšími hosty letošního ročníku například výkonný ředitel Greenpeace Petr Winkler, autor knihy Budoucnost nepráce a odborník na digitální trendy Filip Dřímalka, koordinátorka tématu AI z Národního pedagogického institutu Ivana Böhmová nebo místopředseda Svazu měst a obcí ČR Pavel Drahovzal. Součástí akce byly také workshopy ve spolupráci se společnostmi Greenpeace a Národním pedagogickým institutem.

Čtvrtý ročník akce Společnost a její správa navazuje na úspěšné předchozí ročníky, jejímiž hosty byli např. influencer Karel Kovy Kovář, vládní zmocněnkyně pro lidská práva Klára Laurenčíková nebo reportér České televize Richard Samko. Akci dávají záštitu děkan Fakulty ekonomicko-správní UPCE prof. Jan Stejskal a děkan Fakulty filozofické doc. Jiří Kubeš. 

Vážené kolegyně, vážení kolegové,

Zveme Vás na workshop Krizová komunikace (i mimo UPCE): Jak komunikovat s osobou v psychické nepohodě nebo demonstrující úmysl sebevraždy, který proběhne v rámci mentoringového programu.

Kdy:  Pondělí 7. dubna  2025,  13:00 - 15:00 hodin

Kde: budova VO (Titan), místnost 01009

Registrace: Krizová komunikace (i mimo UPCE) | Univerzita Pardubice

Odborný workshop zaměřený na krizovou komunikaci, který se věnuje tomu, jak efektivně a citlivě komunikovat s osobami v psychické nepohodě nebo s těmi, kteří demonstrují úmysl sebevraždy. Účastníci se naučí praktické techniky a strategie, které jim pomohou zvládnout tyto náročné situace s empatií a profesionalitou, a také jak následně předat osobu do odborné péče.

Seminář povede Mgr. Hana Kvasničková, která má dlouholeté zkušenosti jako policejní vyjednavačka. Přiblíží Vám tedy situace mimo univerzitní prostředí.

(Tento kurz je realizován mimo Poradenské pracoviště APUPA, tedy jeho výstupem není obdržení manuálu pro zvládání krizových situací na půdě Univerzity Pardubice a pro přemostění studentů v akutní krizi do Poradenského pracoviště APUPA.)

Pardubický startup Lipidica zkouší u pacientů novou metodu pro odhalování nádorů. Pokud uspěje v právě probíhajícím klinickém testování, spustí revoluci v diagnostice rakoviny. Nyní firma získala vedle evropského také americký patent a potenciálně se jí tak otevírá cesta na obří trh ve Spojených státech.

Čím dříve se podaří rakovinu odhalit, tím vyšší je šance na její vyléčení. Nebo alespoň na zbrzdění rozvoje této zákeřné choroby. Jenže některé typy nádorů se zpočátku v těle rozrůstají v podstatě bez příznaků a dlouho tak unikají pozornosti.

To je třeba případ rakoviny slinivky, kterou se málokdy podaří odhalit v počátečním stadiu. Změnit by to mohla nová metoda, která nádor najde na základě analýzy kapky pacientovy krve.

Revoluční postup, sázející na detailní analýzu lipidů, tedy velmi zjednodušeně řešeno tuků, vyvinul Michal Holčapek z Fakulty chemicko-technologické Univerzity Pardubice (na úvodní fotografii).

Zatím se nová metoda osvědčila při testech v laboratoři, právě pro rozpoznávání rakoviny slinivky břišní. Aby se objev mohl dostat do praxe, spojil se vědecký tým s investory a založili univerzitní spin-off – společnost Lipidica.

Dominantní vliv v ní má pardubický holding Fons JK Group, který provozuje klinické laboratoře a IT společnosti zaměřené na zdravotnictví.

Holding už do projektu investoval padesát milionů korun. Chce nápad dostat co nejrychleji do praxe a první kroky k tomuto cíli se mu již daří uskutečnit.

Státní úřad pro kontrolu léčiv povolil rozjezd klinických testů a ty s úspěchem běží od loňského podzimu. Měly by skončit v roce 2027. „S aktuální investicí zvládneme všechny potřebné kroky,“ věří Zdeněk Jirsa, předseda správní rady společnosti Lipidica.

Peníze z investice poslouží na zmiňovanou klinickou studii. „Dále umožní zajistit povinnou certifikaci metody,“ vysvětluje Jirsa.

Experti chtějí také vyvinout novou generaci vyhodnocovacího programu, který umožní, aby byla metoda snadno přenositelná k potenciálním partnerům v jiných státech.

„Na tom pracujeme ve spolupráci s firmou Stapro, která má dlouholeté zkušenosti s vývojem softwaru pro zdravotnictví a laboratorní medicínu,“ říká Jirsa.

Další investory Lipidica v tuto chvíli nehledá. Ale pokud se podaří úspěšně dokončit klinické testy, začne se poohlížet po partnerovi, který by jí pomohl proniknout na zahraniční trhy. „Prioritou budou státy, kde je metoda patentovaná,“ upřesňuje Jirsa.

Už před časem tým získal český, evropský a japonský patent. Nyní v březnu Lipidica obdržela také americký patent. Pokud se firmě podaří zvládnout klinické testy, otevřela by se jí tak cesta na rozsáhlý trh ve Spojených státech.

Letos se chce Lipidica především soustředit na klinické ověřování metody. Navázala spolupráci s patnácti zdravotnickými pracovišti po celé republice, a to včetně fakultních nemocnic. Mezi spolupracujícími nechybí Masarykův onkologický ústav v Brně, Fakultní nemocnice Královské Vinohrady nebo FN Hradec Králové.

Společnost Lipidica chce nabrat požadovanou skupinu účastníků studie, tedy minimálně 420 lidí s rakovinou slinivky, mají zájem i o osoby z rizikových skupin. „Hledáme je ve spolupráci s lékaři, ale dobrovolníci se nám mohou hlásit i sami,“ vysvětluje Karolína Kašparová ze společnosti Lipidica.

Časopis místo piva

Analytický chemik Michal Holčapek se teoretickému zkoumání lipidů věnuje skoro celý svůj profesní život. A před časem začal přemýšlet o tom, jak poznatky využít v praxi. Vhodnou cestu mu ukázala náhoda.

Když v roce 2010 přelétal mezi americkými městy Phoenix a Salt Lake City, chtěl si dát pivo. Naštvalo ho ale, že by za něj měl na vnitrostátním letu platit. Takže nakonec místo piva sáhl po propagačním časopise letecké společnosti, kde narazil na vcelku zajímavý populární článek o rakovině. A v tu chvíli se mu vše spojilo.

Rozhodl se zaměřit na rakovinu. Svou analytickou metodu začal upravovat tak, aby byla schopná odhalit vznikající nádor. Volba padla na slinivku, u které se metoda osvědčovala nejlépe.

Během vývoje se profesor Holčapek často dostával do náročných situací. „Několikrát jsme se pustili do věcí, se kterými jsme neměli žádnou předchozí zkušenost. Často jsme se učili za pochodu,“ podotýká.

Nová pro něj byla například práce s biologickými vzorky. „Museli jsme také vyvinout vlastní software a naučit se vícerozměrnou statistickou analýzu pro vyhodnocení dat,“ popisuje. Nyní se tým potýká s dalšími výzvami při práci pro Lipidicu i ve výzkumu.

„Potřebujeme najmout nové lidi, zejména bioinformatiky, protože v mojí skupině nemáme vhodné experty na některé důležité úkoly,“ přiznává Holčapek s tím, že se s kolegy neustále musí něco učit od zkušenějších.

Za nejnáročnější v celém procesu považuje založení spin-off firmy. „Bylo nutné udělat spoustu administrativních a právních kroků, v čemž se vůbec nevyznám,“ poznamenává. Přes obtíže tým dosáhl velkého pokroku. A Michal Holčapek uspěl také v řadě soutěží a získal i štědrou grantovou podporu.

Před dvěma lety se s metodou včasného odhalení rakoviny prosadil v prestižní grantové soutěži Evropské výzkumné rady (ERC). Na pět let získal na výzkum štědrý grant s celkovým rozpočtem téměř devadesát milionů korun.

V roce 2023 práci expertů ocenila nadace Neuron, která společnosti Lipidica udělila cenu za propojení vědy a byznysu. A tím to neskončilo. Před koncem loňského roku získal profesor Holčapek mimořádnou cenu poroty Česká hlava. Obdržel také ocenění ministra školství za mimořádné výsledky výzkumu.

Slinivka jako začátek

Krevní testy by časem mohly pomoci odhalit i další typy rakoviny. Už nyní Holčapek s kolegy zjistil, že odlišnosti ve skladbě lipidů jsou typické pro různé druhy nádorů. „Výsledky u dalších nádorů jsou jen o trochu horší než u karcinomu slinivky břišní,“ upřesňuje Holčapek.

V rámci prestižního evropského grantu nyní s kolegy sbírá ve spolupracujících nemocnicích vzorky od pacientů s deseti vybranými typy nádorů. „Po zpracování získaných dat budeme moci lépe posoudit, jak případný test designovat, aby byl přínosný pro klinickou praxi,“ říká Holčapek.

Základní představa je taková, že z jednoho vzorku krve vědci změří koncentrace více než pěti set lipidů, z čehož se pak sestaví statistické modely pro jednotlivé typy nádorů. „Během pár let uvidíme, nakolik je tento plán reálný,“ upozorňuje Holčapek.

Když má odhadnout, kam se jeho výzkum a vývoj ve společnosti Lipidica posune během deseti let, očekává velké pokroky hned v několika oblastech. „Screeningový test na včasnou detekci nádoru slinivky břišní by měl být součástí běžné medicínské praxe,“ soudí.

To vidí jako velkou prioritu i Jirsa. „V příštích pěti letech bychom chtěli pomoci prosadit screening rizikových skupin nádoru slinivky v České republice,“ říká. Plánuje také, že by s kolegy a partnery pomohli rozjet podobné plošné vyšetřování i v dalších zemích.

Rakovina slinivky totiž patří k nejzáludnějším nádorovým onemocněním. Dlouho probíhá skrytě, ale zároveň se tělem šíří rychle a brzy metastazuje. V Česku je ročně diagnostikováno zhruba 2300 nových případů. U většiny z nich je prognóza velmi špatná, s dožitím v řádech měsíců.

Zároveň Michal Holčapek předpokládá, že za deset let bude v pokročilé fázi vývoje test schopný odhalit další druhy rakoviny. Buď bude probíhat finální klinické testování, nebo by se měl zavádět do praxe.

Autorka: Eva Hníková
Text vyšel v elektronickém vydání .